Frustrované ženy se přejídají
Den bohatý na stres či náročný týden zřejmě svádějí ženy k tomu, aby se ve volných chvílích vrhly na jídlo, jež jim má kompenzovat prožité psychické vypětí. Alespoň jsou o tom přesvědčeni vědci z pensylvánské univerzity.
"Využívají k tomu hlavně okamžiků, kdy už se od stresu oprostily," uvedla vedoucí výzkumného týmu Laura C. Kleinová.
Své tvrzení staví na experimentech, jichž se zúčastnilo 29 mužů a 34 žen. Příslušníci obou pohlaví měli v prvním pokusu vyřešit v časovém presu poměrně náročné matematické úlohy. Jedna skupina pracovala v ideálním podmínkách, druhou rušil neustálý rachot kompresorů a sbíječek.
Po zvládnutí tohoto úkolu čekalo na pokusné osoby skládání puzzle, jehož jednotlivé dílky nešlo objektivně sestavit dohromady. Vědci si tímto chytákem potvrdili předpoklad, že vynervovaní jedinci rychleji rezignují na pokus o vyřešení beznadějného problému než ti, kteří se s prvním zadáním vyrovnali bez jakéhokoli stresu.
Po skončení každého z experimentů byl pro jejich účastníky připraven bohatě prostřený stůl, jenž nabízel preclíky, sýr, bramborové lupínky, popcorn, bílou čokoládu a želé. Ocenily ho zejména ženy, které o přestávce mezi pokusy ujídaly především potraviny bohaté na tuky. Ovšem i mezi nimi byly rozdíly. Ty, jež rozčiloval kompresor, si dopřávaly "obalu na nervy" podstatně více.
Vědci si tak potvrdili, že skutečně existuje přímá souvislost mezi stresem a apetitem, tedy alespoň u žen. Muži totiž jedli nezávisle na stupni frustrace. Ani úmyslně působený hluk je nedokázal podstatněji vykolejit. Spíš napjali veškeré síly, aby se dobře vypořádali i s úlohou, jež skutečně neměla řešení.
"Zdá se, že v konečném efektu rámus vlastně posílil jejich výdrž. Soutěživost, která je jim vrozena a touha vítězit je přiměla k mobilizaci vůle a vnitřních rezerv," okomentovala počínání mužů Laura C. Kleinová.
"Využívají k tomu hlavně okamžiků, kdy už se od stresu oprostily," uvedla vedoucí výzkumného týmu Laura C. Kleinová.
Své tvrzení staví na experimentech, jichž se zúčastnilo 29 mužů a 34 žen. Příslušníci obou pohlaví měli v prvním pokusu vyřešit v časovém presu poměrně náročné matematické úlohy. Jedna skupina pracovala v ideálním podmínkách, druhou rušil neustálý rachot kompresorů a sbíječek.
Po zvládnutí tohoto úkolu čekalo na pokusné osoby skládání puzzle, jehož jednotlivé dílky nešlo objektivně sestavit dohromady. Vědci si tímto chytákem potvrdili předpoklad, že vynervovaní jedinci rychleji rezignují na pokus o vyřešení beznadějného problému než ti, kteří se s prvním zadáním vyrovnali bez jakéhokoli stresu.
Po skončení každého z experimentů byl pro jejich účastníky připraven bohatě prostřený stůl, jenž nabízel preclíky, sýr, bramborové lupínky, popcorn, bílou čokoládu a želé. Ocenily ho zejména ženy, které o přestávce mezi pokusy ujídaly především potraviny bohaté na tuky. Ovšem i mezi nimi byly rozdíly. Ty, jež rozčiloval kompresor, si dopřávaly "obalu na nervy" podstatně více.
Vědci si tak potvrdili, že skutečně existuje přímá souvislost mezi stresem a apetitem, tedy alespoň u žen. Muži totiž jedli nezávisle na stupni frustrace. Ani úmyslně působený hluk je nedokázal podstatněji vykolejit. Spíš napjali veškeré síly, aby se dobře vypořádali i s úlohou, jež skutečně neměla řešení.
"Zdá se, že v konečném efektu rámus vlastně posílil jejich výdrž. Soutěživost, která je jim vrozena a touha vítězit je přiměla k mobilizaci vůle a vnitřních rezerv," okomentovala počínání mužů Laura C. Kleinová.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home